Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Stopa na Mesiaci

Dňa 20. júla 1969 o 20:17:40 koordinovaného svetového času (UTC) pristáli ľudia po prvýkrát na Mesiaci. O 02:56:15 UTC sa noha prvého človeka, amerického astronauta Neila Armstronga, dotkla mesačného povrchu. Päťdesiate výročie tejto prevratnej udalosti v dejinách ľudstva si pripomíname úryvkom z reportáže/eseje o misii Apollo 11 „Oheň na Mesiaci“ od slávneho amerického spisovateľa Normana Mailera (1923–2007).

Přistáli, v letovém středisku se oslavovalo a Armstrong s Aldrinem se na okamžik bratřili, ale v příští chvíli už ve skutečnosti všichni zase pracovali. Nikdo nevěděl, co je čeká – existovaly dokonce teorie, že většina měsíčního povrchu je stejně křehká jako poleva na dortu. Kdyby přistáli a Měsíc se začal propadat, byli připraveni odpálit startovací část, zatímco by část přistávací klesala dolů. Ale trubkami nohou se neozval žádný zvuk borcení, žádný otřes hroucení. Uplynula minuta. Dostali povel ZŮSTANEME. Ke druhému rozhodování ZŮSTANEME/NEZŮSTANEME mělo dojít o devět minut později. Začali rychle pracovat na seznamu prověrek, zkoušet některé přístroje, aby se přesvědčili, že přežily přistání bez poškození. Z přistávacího stupně vypustili palivo na třicet sekund, které jim ještě zůstalo po přistání. Palivo syčelo a kouřilo pod nohami Lemu, jako když oř močí na zmrzlé půdě. Nacvakali jména a slovesa do DSKY. Nyní přišlo další ZŮSTANEME. Nečekalo je již žádné rozhodování ZŮSTANEME/NEZŮSTANEME do té doby, než velitelská sekce provede úplný oblet Měsíce a přiblíží se opět k nim do vhodné polohy pro setkání. Takže pokud by nedošlo k nějaké nehodě, měli na Měsíci k dispozici přinejmenším dvě hodiny. Přišel čas odšroubovat rukavice v zápěstí a stáhnout je, čas odšroubovat přilby u krku a sejmout je.

Poprvé popsali dojmy z přistání a řekli několik všeobecných vět o vyhlídce z okna a o nejrůznějších horninách. Ale měli příliš mnoho práce, než aby se mohli dívat dlouho. Po několika poznámkách o tom, jak příjemná je měsíční přitažlivost, po rozhovoru s Columbií a po vzájemných gratulacích se vrátili k počítači. Před dalším ZŮSTANEME/NEZŮSTANEME museli teď provést simulaci odpočtu pro plánovaný start a znovu nastavit inerciální měřicí jednotku, to znamená určit směr vertikály měsíční gravitace, její souřadnice vložit do inerciální měřicí jednotky a pak nastavit plošinu a gyroskopy, podle nichž se prováděly všechny navigační výpočty. Zaměřili hvězdy. Mezitím Armstrong připravoval kamery a pořizoval fotografie z okna. Aldrin teď znovu nastavil záložní navigační systém, Armstrong vložil data pro program číslo 12, navádění během startu. Velitelská sekce se znovu vynořila. Simulovaný odpočet skončil. Obdrželi další ZŮSTANEME. Vypnuli příslušné systémy.

V zápisu pokračuje práce minutu po minutě v podobě známého hovoru o hvězdách a jménech, o zkratkách, vyslání obsahu E-paměti a návratu do POO, ve kterém Pings mohl zahálet. Odpočívají na Měsíci, ale rozhovor je stejně zamořen seznamy dat, přepínáním pro nahrání nových dat a zvukem zařízení pro potlačování šumu na přenosových linkách sítě pilotovaných kosmických letů.

A pak vlastně v první skutečné chvíli oddechu za více než hodinu na Měsíci požádají kosmonauti o dovolení začít s EVA dřív, začít vlastně už během příštích pár hodin, místo aby si vybrali přestávku ke spánku. V každých novinách se denně objevovaly diskuse, zda kosmonauti mohou přistát na Měsíci a za pár hodin, ještě dřív než vystoupí z Lemu, jít spát; nyní byla otázka zodpovězena – kosmonauti byli netrpěliví.

CAPCOM: Budeme to podporovat.

ALDRIN: Rozumím.

CAPCOM: Vy chlapi, dostanete nejlepší čas v televizi.

ARMSTRONG: Doufám, že ta malá kamera bude fungovat.

Nyní si kosmonauti udělali přestávku pro jídlo a odpočinek. V rádiu se ozýval dialog mezi letovým střediskem a Collinsem nahoře na oběžné dráze. Kosmonautům se z každého malinkého okénka nabízely úchvatné pohledy na Měsíc. Pociťovali jednu šestinu přitažlivosti. Jak byla jejich těla lehká. A přesto nebyli ve stavu beztíže. Pod nimi byla gravitace, slabounké smyslné tahání za končetiny. Když upustili tužku, neplula, ale pomalu klesala. Vlastně spíš padala. Padala pomalu, padala vskutku stejně líně, jako se Apollo-Saturn zvedalo ze startovací rampy před čtyřmi a půl dny. Jaký balzám pro oční svaly! Jedna šestina zemské přitažlivosti byla příjemná, byla žádoucí, byla, jak řekl Aldrin, „méně osamělá než beztíže. Konečně měl „jasný pocit, že někde jsem“. Ano, Měsíc byl pod nimi jako hladina bazénu pod třímetrovým prknem – octli se nyní opět v říši nějaké bytosti. Jak moc musela měsíční gravitace připomínat magnetismus.

ALDRIN: Tady pilot Lemu, Rád bych využil této příležitosti a požádal všechny lidi, kteří poslouchají, ať je to kdokoli a ať je kdekoli, aby se na chvíli odmlčeli, porozjímali o událostech posledních několika hodin a vzdali díky, jak každý uzná za vhodné.

V nastalém tichu Aldrin vyňal chléb, víno a kalich, které si přivezl v balíčku osobní volby, a položil je na malý stolek před počítač záložního navigačního systému. Pak přečetl několik odstavců z bible a oslavil přijímání.

Podivný obraz náboženské horoucnosti: přímo v Aldrinových slovech neexistuje samozřejmě žádný klíč – jsou nyní naladěna přesně na vlnu, kterou by člověk očekával.

„Byl bych rád pozoroval, jak víno v tom prostředí teče, ale to v tom okamžiku nebylo nejdůležitější. Nebylo důležité, jak se do šálku dostane. Důležité bylo ho tam dostat,“ – a nerozlít, můžeme si domyslet, nerozlít tuto nanejvýš mimořádnou krev Páně. „Chtěl jsem se pomodlit, ale zjistil jsem, že mi do paměti přicházejí myšlenky a pocity místo slov. Nebyl jsem tak sobecký, abych v té chvíli zahrnul do modliteb vlastní rodinu, ani tak nabubřelý, abych tam zahrnul osud lidstva. Myslil jsem víc na náš vlastní úkol, na překážky a na příležitost, kterou jsme dostali. Požádal jsem lidi, aby vzdali díky, jak každý uzná za vhodné, a doufám, že lidé budou na tuhle událost vzpomínat a že za drobnými detaily a technickými vymoženostmi rozpoznají hlubší smysl, výzvu, touhu, lidskou potřebu dokázat takové věci a potřebu pochopit, že jsme před bohem jediné lidstvo“.

Ano, jeho vzpomínky jsou ve své banalitě téměř komické, ale člověk si dokáže představit tohoto atleta se silným nosem a silnými pažemi ve skafandru, hluboce ponořeného do modlitby ve stísněném prostoru Lemu, zatímco mystik Armstrong (se sochou Buddhy v obývacím pokoji na stole) stojí vedle něho v bůhvíjakém částečném či neochotném společenství, Armstrong, který je tak uzavřený, že když se s ním kdosi pokoušel dát v autobuse do řeči, vytáhl si knihu. Tady se modlil Aldrin před svým partnerem, s novou a lehkou měsíční gravitací v údech, se zavřenýma očima, a můžeme předpokládat, že jeho vnitřní vize se v mozku rozrůstala do velikosti kostela, katedrály, Aldrin, člověk vášní a kázně, fatalista, téměř otevřeně věřící v predestinaci, zástupce boží vůle, Aldrin, který vyvinul nadlidské úsilí v Gemini 12 a jehož puls po hodinách práce v kosmu povyskočil jen tehdy, když četl pozdrav Zemi ke Dni vysloužilců. Vlastenectví mělo pro Aldrina sílu úderu a invokace byla jeho melodie. Kmenový náčelník, první urozený divoch na Měsíci, se modlil k silám, které ho sem přivedly, jejichž vůli měl naplnit – bůh, Země, Měsíc a on sám tvořili pro tento okamžik část mohutného stroje vesmíru; a ozvala se snad v tom výstředním obrovi, v tom konzervativci všech kořenů všech rodokmenů, který nyní vytrhával kořeny věku, v tom muži, jehož matka se jmenovala Moonová-Měsíčná, jediná otázka, jejíž nářek by naznačoval, že pokud byla výprava počata omylem či pokud byla dokonce uměleckým dílem vytvořeným ďáblem, pak všechny modlitby všech dobrých lidí neznamenají nic než břímě na bedrech Pána, který by byl nucen, aby mohl odpovědět, pracovat v káznicích satana anebo zanechat modlitby svého stáda v kosmu? Není to pravděpodobné. Aldrin se nezdál být člověkem stvořeným pro takové myšlenky, ale jeho duše byla ovšem záhadou, zahalenou do rubáše počítače s miliardami bitů.

Úryvok z knihy Normana Mailera "Oheň na Měsíci".
Vydal Odeon v r. 1981, preložil Michael Žantovský.
(Vybral Š. Olejník.)

Zobraziť diskusiu (0)

Podobný obsah

Náš člověk aneb A. J. Fikry o knihách, které fakt nemusí

Knižné ochutnávky

Náš člověk aneb A. J. Fikry o knihách, které fakt nemusí

Otevřel jsem knihu Příběhy opředený život A.J. Fikryho. A tam po pár stránkách našel tohle knihkupecké vyznání:

Od Kyjevské Rusi k Pussy Riot

Knižné ochutnávky

Od Kyjevské Rusi k Pussy Riot

Martin C. Putna napsal knihu o souvislostech ruských dějin. Jaký div, že se z knihy stala událost a žádané zboží. Rus je v tancích zase za humny...

Flannery O´Connor: A násilní ho uchvacujú

Knižné ochutnávky

Flannery O´Connor: A násilní ho uchvacujú

Koncom februára Artforum vydáva knihu americkej autorky Flannery O´Connorovej. Kúsok americkej južanskej gotiky ochutnajte už teraz: