Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Roland Barthes o Rolandovi Barthesovi

Kniha je kľúčovou prácou stredného obdobia Rolanda Barthesa (1915–1980), francúzskeho literárneho kritika a teoretika, filozofa a sémiotika. Pozostáva zo štylizovaných biografických fragmentov, v ktorých sa úvahy o vlastnej subjektivite a telesnosti prelínajú s teoretickým myslením. Knihu z vydavateľstva Fra odporúča Aňa Ostrihoňová.



Vlastní jména

Část jeho dětství byla věnována zvláštnímu druhu naslouchání: naslouchání vlastním jménům staré bayonneské buržoazie, která po celý den opakovaně slýchal z úst své babičky, okouzlené provinciální mondénností. Ta jména byla velice francouzská, nicméně v rámci tohoto kódu samotného často originální. Vytvářela girlandu signifikantu cizích mým uším (dokladem je, že si je velmi dobře pamatuji: proč asi?): Paní Leboeufová, Barbet-Massin, Delay, Voulgres, Poques, Léon, Froisse, de Saint-Pastou, Pichoneau, Poymiro, Novion, Puchulu, Chantal, Lacape, Henriquet, Labrouche, de Lasbordes, Didon, de Ligneroles, Garance. Jak může člověk chovat milostný vztah k vlastním jménům? Ani stín podezření z metonymie: tyto dámy nebyly telesně žádoucí, ba ani půvabné. A přece nemohu číst román nebo nějaké Paměti bez tohoto zvláštního gurmánství (když čtu paní de Genlis, se zájmem sleduji jména staré šlechty). Není zapotřebí jen lingvistiky vlastních jmen, ale také jejich erotiky: jméno, stejně jako hlas či vůně, jako by bylo výrazem určité tužby. Touha a smrt: „poslední vzdech, jenž zůstává z věcí“, praví jeden autor z devatenáctého století.

O pitomosti mám právo říci…

Z jedné hudební hry, kterou týden co týden slyší na France musique a která mu pripadá „pitomá“, vyvozuje následující: pitomost je něco jako tvrdé a nedělitelné jádro, primitivní funkce: nedá se nijak vědecky rozložit (kdyby byla možná vědecká analýza pitomosti, celá televize by šla do háje). Co je tedy pitomost? Podívaná, estetická fikce, nebo že by fantasma? Že bychom snad toužili vstoupit do děje? Je to krásné, ohromující, zvláštní; a o pitomosti mám snad právo celkově říci jen toto: že mne fascinuje. Fascinace, to by byl ten správný pocit, jaký mi pitomost (když už se toto slovo vysloví) musí vnuknout: svírá mne (je nezlomná, nic nad ní nemá navrch, zatáhne vás do hry na maso).

Láska k myšlence

Po jistou dobu byl nadšen binarismem, binarismus byl pro něho skutečným milostným objektem. Měl za to, že z této myšlenky nikdy nelze přestat těžit. To, že s jednou jedinou diferencí se dá říci vše, v něm vyvolávalo jakousi radost a setrvalý údiv.

Poněvadž intelektuální záležitosti se podobají záležitostem milostným, to, co se mu líbilo na binarismu, byla určitá figura. Tuto figuru později v identické podobě znovu nalezl v hodnotové opozici. To, kvůli čemu se později od sémiologie odchýlil, bylo nejprve principem rozkoše z ní: sémiologie, která se vzdala binarismu, se ho již skoro vůbec netýká.

Roland Barthes o Rolandu Barthesovi

Fra 2015

Preklad: Josef Fulka

Zobraziť diskusiu (0)

Roland Barthes o Rolandu Barthesovi

Roland Barthes o Rolandu Barthesovi

Roland Barthes

..

Kúpiť za 11,59 €

Príklad Barthes

Príklad Barthes

Príklad Barthes Marcelli Miroslav

Vovedenie do rozmýšľania originálneho, tvorivého a otázky kladúceho filozofa..

Kúpiť za 11,09 €

Podobný obsah

Zygmunt Bauman: Retrotópia

Knižné ochutnávky

Zygmunt Bauman: Retrotópia

Egon Gál o poslednej, posmrtne vydanej knihe Zygmunta Baumana píše: Bauman sa zamýšľa nad nostalgiou za minulosťou aká nebola, ktorá sa v ostatných rokoch šíri západným svetom ako epidémia.. S obavami sledujeme, ako sa moc presúva z rúk politických elít štátu do globálneho, nikým nekontrolovaného priestoru. Dôvera v pokrok sa rozplýva a obavy z budúcnosti rastú. Ľudia sa upínajú k starým dobrým časom, ktoré vytvorila „kolektívna pamäť“ ako obranu pred obavami z budúcnosti.

Je 25. února 1980 a v jedné pařížské ulici právě srazila dodávka Rolanda Barthese

Správy

Je 25. února 1980 a v jedné pařížské ulici právě srazila dodávka Rolanda Barthese

Druhý román autora pozoruhodné knihy HHhH se opět pohybuje v historických kulisách, ale tentokrát jde o minulost o něco méně vzdálenou – o osmdesátá léta dvacátého století – a o radikální změnu žánru: Laurent Binet se místo historického románu pouští do vod postmoderny, krimirománu a konspiračního thrilleru. Historické události už nerekonstruuje co do nejpřesnějších detailů, nýbrž je coby výchozí materiál mísí s fikcí.

Fantazie je víc než poslušnost

Knižné ochutnávky

Fantazie je víc než poslušnost

Dorothee Sölle (1929 - 2003) patří mezi nejvýznamnější teology XX. století. Ve svém, často radikálním, promýšlení křesťanství byla pokračovatelkou především Kierkegaarda, Bonhoeffera nebo Bultmanna. V posledních letech svého života pak oceňovala mystické přístupy, které považovala za nezbytnou protiváhu přehnanému modernímu důrazu na racionalismus a na vědu. A tak v roce 1997 vydává knihu “Mystika a odpor”. V dokončení plánované knihy o mystice smrti jí zabránila vlastní smrt.