Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Pracoval pro CNN a sedm let byl zpravodajem České televize v Číně - Tomáš Etzler

V Čechách je jeho jméno mezi novináři pojem. Kolegové mu říkají Veterán CNN. Tomáš Etzler jako reportér projel celý svět, nechal se ohrožovat a zatýkat… a pak si najednou po sedmi letech v Číně řekl, že už bylo všeho dost. A vrátil se do Česka. „Čína mě vyčerpala,“ přiznává. Se svým kolegou Jindřichem Šídlem připravili knižní rozhovor Kdo ví, kde budu zítra.

Nebylo by pro Číňany lepší vůbec novináře do země nepouštět?

Pokud nechtějí vypadat úplně stejně jako Severní Korea, tak si to nemohou dovolit. Když jsem tam přijel před olympiádou, a ještě nějaký čas po ní, tak se ještě pořád jakžtakž drželi na uzdě. Protože měli před sebou Expo. Podmínky už se zhoršovaly, obtěžovali nás víc, ale ještě to šlo. Ale potom Expu přišlo „arabské jaro“ v roce 2011, oni se toho lekli, a pak to šlo už úplně do kytek. Pak se to už jen zhoršovalo a zhoršovalo.

Ale je taky pravda, že jsem to v Číně přetáhl. Pozoroval jsem to u řady novinářů. Lidi tam přijedou a jsou nadšený, jako jsem byl já těch prvních čtrnáct dnů…

Čím nadšení?

Čína je fascinující a naprosto jiná. Je obrovská, přes miliardu lidí, země miliardy příběhů! Všechno je tam jiné. Barvy jsou jiné. Voní to jinak. Energie Pekingu roku 2006 mě totálně převálcovala, ale v dobrém slova smyslu. Nikdy jsem v životě nic takového neviděl, v životě jsem nikde takovou energii nezažil. Možná Hongkong, ale to je trošku jiné. Peking je daleko robustnější, nevím, jestli se to takhle dá říct. A je tam všechno, kam namíříš kameru, tam něco vidíš. Pro naše oči, středoevropské oči, západní oči, americké oči, to je naprosto něco jiného.

Ale potom to přijde. Napřed zmizí nadšení, přijde jakýsi rozčarovaný údiv, pak začnou nadávky a po roce po dvou ti lidé mají výraz štvané lišky. A to jsem viděl u nejednoho novináře. Bavil jsem se s jedním Australanem, který pracoval pro CNN a ani nedokončil ty čtyři roky, na které ho tam poslali. Říkal: „Já chci zase žít. Mám v Sydney barák na pláži, chci jezdit surfovat, chci chodit na koncerty, já chci chodit na rugby, chci žít!“ Měl navíc dva nezletilé kluky, které mu ti hajzlové z ministerstva veřejné bezpečnosti jednou bez jeho vědomí doma vyslýchali, když byl s manželkou ráno běhat. Normálně jim vlezli do baráku a podrobili výslechu dva malé kluky, o tatínkově práci a plánech. Komunistická hovada. On je pak poslal i s manželkou zpět do Austrálie. Navíc nechtěl, aby vyrůstali v té pekingské špíně a smogu. Ale strašně se mu po nich stýskalo. Takže dal výpověď v CNN a dostal práci v prestižní australské televizi. Je to světová superhvězda Stan Grant, byli jsme spolu i v Afghánistánu. A dneska žije šťastný život…

Ale každopádně po čtyřech letech, buď lidi utečou, nebo se z nich stanou pološílení alkoholici, anebo se metamorfují v Číňany. To jsem taky viděl. Znám lidi, co tam jsou třeba patnáct let nebo dvanáct let, ale těch je hrstka. Třeba se tam oženili nebo vdaly a nějakým způsobem to přijali a nějak se s tím smířili. Já to nechápu. To chce podle mě nějakou speciální mentalitu, aby se s tím člověk vyrovnal.

ukázka z knižního rozhovoru


Zobraziť diskusiu (0)

Podobný obsah

Měsíc autorského čtení 2020: Miřenka Čechová a její Baletky

Správy

Měsíc autorského čtení 2020: Miřenka Čechová a její Baletky

Miřenka Čechová, narozena 1982 v Aši. Absolvovala pražskou Taneční konzervatoř (klasický balet), DAMU (obor Alternativní divadlo) a HAMU (obor Nonverbální divadlo). Věnuje se tanečnímu a fyzickému divadlu, režíruje, vyučuje, píše. Je spoluzakladatelkou divadelní skupiny Tantehorse a umělecké skupiny Spitfire Company. Vydala knihy Miss AmeriKa (2018) a Baletky (2020).

Měsíc autorského čtení 2020: Jan Novák čte ze svého Kundery

Správy

Měsíc autorského čtení 2020: Jan Novák čte ze svého Kundery

Vášnivé diskuze kolem biografie Milana Kundery od Jana Nováka pomalu usínají. Vyjádřili už se snad všichni veřejně činní čeští intelektuálové. Dozvěděli jsme se, že Novák je nezdvořák a břídil, a co si to dovoluje psát o někom, komu nesahá ani po kotníky. Ale taky to, že konečně někdo prolomil mlčení a co že vlastně mohl věčně mlčící a skrývající se spisovatel vlastně čekat od psaní o své ne zrovna chvályhodné minulosti. Kus svého Kundery četl Novák nedávno v Brně.

Zjistila jsem, že jde současně milovat i nenávidět

Správy

Zjistila jsem, že jde současně milovat i nenávidět

Dáňa Horáková (1947) není zdaleka jen ta, která přežila manželství s legendárním režisérem nové české vlny Pavlem Juráčkem a napsala o tom strhující knihu O Pavlovi. Signatářka Charty 77 řídila s Václavem Havlem samizdatovou edici Expedice a v německé emigraci se vypracovala až na hamburskou ministryni kultury. Podívejte se na tuto výjimečnou ženu v rozhovoru s Janem Krausem.