Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Neviditelná města zviditelní až čtenáři

Artforum vydává Neviditelná města Italo Calvina. Cestovatel Marco Polo v nich pomocí popisu neexistujících měst vypráví Kublaj Chanovi o pro něj neznámém světě, tedy vlastně o svých rodných Benátkách. Poetický text doprovází "neviditelné" ilustrace Daniely Olejníkové. Kniha, kde města objeví až nůž. Přetiskujeme recenzi, kterou k českému vydání knihy v roce 2008 napsal pro Host Kateřina Kirkosová.

Neviditelná města napsal italský spisovatel, kritik a překladatel Italo Calvino už v roce 1972. Poprvé v českém překladu vyšla v roce 1986; nyní ji nakladatelství Dokořán vydalo znovu, jako úvodní svazek nové ediční řady nazvané Borgesova knihovna. Můžeme tiše předpokládat, že tematický obraz města jako ustáleného prostoru každodenních šarvátek a hrátek v myslích zástupů lidí, které se jím s železnou pravidelností přelévají ze strany na stranu, se příliš nezměnil. Respektive že vždy od okamžiku, kdy se lidé s tím kterým městem seznámí, jeho obraz bledne a bledne, až splyne s ostatními prvky tvořícími pozadí naší každodennosti. Procházejíce ulicemi většinou příliš nevnímáme jejich detaily — a mnohdy nepomíjíme jen je. Nebo se vám skutečně nikdy nestalo, že jste se ocitli před domem, kolem kterého už spoustu let chodíte do práce, a náhle udiveně přemýšleli, jestli tam ty nestvůrně se šklebící chrliče byly vždycky?
Obracet se k městu jako k nesamozřejmému prostoru uličnických her, poztrácených mašliček a zrůžovělých poupat není úplně obvyklé. Italo Calvino jde ve svém fantazijním vyprávění právě touto cestou. Město v Calvinově perspektivě není jen prostým souhrnem domů a křižovatek; chápe je spíše jako spletenec nejrůznějších vztahů, jež se v jeho rámci realizují. Svého vypravěče — benátského cestovatele Marka Pola — proto Calvino obdařuje touto zvláštní perspektivou a uměním dívat se. Marco Polo tak například při rozprávění o městě Zaiře vysvětluje Kublaj chánovi, že nemá smysl popisovat jen oblouky sloupořadí či zinkové destičky střech, neboť město „tvoří vztahy mezi mírami jeho prostoru a událostmi jeho minulosti: vzdálenost od chodníku k pohupujícím se nohám dobyvatele, oběšeného na lucerně; drát natažený od lucerny k protějšímu zábradlí a girlandy, které zdobí cestu královnina svatebního průvodu“ (s. 10).
Samotný text se rozvíjí ve dvou rovinách, tematicky propojených, avšak graficky odlišených. První z nich je rovinou rozhovorů Marka Pola s Kublaj chánem, vladařem rozlehlé tatarské říše. Tyto pasáže tvoří rámec vyprávění, ukotvují jednotlivé příběhy měst, o nichž se vypráví, a posléze je i komentují; v podstatě fungují jako indicie určené čtenáři na cestě za hledáním poselství textu. Ale těžiště Calvinovy prózy spočívá spíše v druhé rovině, o čemž vypovídá i fakt, že kapitolky zachycující rozhovory Marka a Velkého chána na rozdíl od kapitol o městech ani nejsou pojmenovány.


Druhá rovina vyprávění se skládá z příběhů o cizokrajných městech; zde se teprve otevírá prakticky nekonečný prostor pro fantazijní úniky za text. Calvino své drobnokresby dále strukturuje, podle předem stanoveného důmyslného vzorce. Rozděluje je celkem do devíti oddílů; v každé části pak zaostřuje na trochu jiné aspekty města. Informace napovídající čtenáři, který z prvků města se zrovna ocitá v hledáčku spisovatelova zájmu, je zakomponována do názvů kapitolek (například „Města a touha“, „Města a znaky“, „Města a jméno“, „Štíhlá města“…). Každý z prvků se několikrát opakuje, opět podle přesně stanovených pravidel. Zvolená metoda práce dokládá Calvinův zájem o možné sbližování literatury a matematiky; Calvino byl také členem francouzské skupiny Oulipo (Dílny potenciální literatury), která se pokoušela nalézat nové metody psaní pomocí různých omezení.
Je tedy stanoveno přesné schéma, podle nějž se vyprávění rozvíjí. V samotných pohlednicích měst se však hranice a omezení rozplývají, autor zde pracuje s prvky magického realismu. Reálný svět se prolíná, doplňuje a ovlivňuje se sny a fantaziemi obyvatel města; proud času není jednoznačně segmentován, minulost, přítomnost a budoucnost se vzájemně předbíhají, pošťuchují a kroutí se jedna do druhé. Z textu jasně vystupují i známky nedůvěry k jazyku, který podle Calvina nedokáže vystihnout skutečnou podstatu věcí. Marco Polo na jednom místě knihy říká: „Není jazyka, který by neklamal“ (s. 33) a odkazuje tím k asociacím a implicitnímu hodnocení, které jazykové znaky vždy ukrývají.
I přes dosud napsané by mohl mít čtenář stále dojem, že Neviditelná města jsou relativně statickou knihou, kompendiem samostatných příběhů. To by byla mylná představa; vyprávění jsou spolu pevně propojena, čímž je umožněna přítomnost dynamizující linie textu a tendence ke gradaci, a to v obou zmíněných rovinách. Markova první vyprávění o městech jsou lehounká, něžná a nepolapitelná, koketně si pohrávají s imaginací čtenáře. Postupem času se začínají zakalovat, procházejí jimi přízraky a kromě fantazie k sobě zvou čtenářovu ostražitost. A ke konci se potýkáme s popisy ropuších zlých měst, měst bez konce, bez středu, bez smyslu… I vztah Marka a Kublaj chána prochází vývojem, vypovídajícím mnohé především o pociťované nedokonalosti jazyka.
Již v úvodu jsem napsala, že v Markově pojímání popisů měst je zakódována Calvinova výzva čtenářům pozorně se dívat na svět kolem sebe. Její naléhavost se v textu stupňuje; v závěru knihy je odkryta docela. Na chánovy stesky, ne nepodobné staromilským nářkům, které kolem sebe můžeme občas zaslechnout, totiž že se civilizace řítí do záhuby, Marco odpovídá:

Peklo živých není něco, co bude; je-li nějaké, je už tady, je to peklo, ve kterém každý den přebýváme, které vytváříme tím, že žijeme pohromadě. Jsou dva způsoby, jak jím netrpět. První je pro mnohé snadný: přijmeš to peklo a staneš se jeho součástí do té míry, že je přestaneš vidět. Druhý způsob je riskantní a vyžaduje neustálou pozornost a snahu: hledat a umět rozpoznávat, kdo a co uvnitř pekla není peklo, a tomu pak zajistit trvání a dát prostor(s. 113).

To je srozumitelný a inspirativní vzkaz, který z Calvinovy knihy dělá nadčasovou záležitost.

Kateřina Kirkosová, psáno pro Host 5/2008



Ostatné vydanie Neviditeľných miest s ilustráciami Daniely Olejníkovej:


Zobraziť diskusiu (0)

Neviditelné mestá

Neviditelné mestá

Italo Calvino

Calvinov Marco Polo je zároveň Marcom Polom veľkého Kublaj chána, ktorý ho vysiela na mnohé cesty po svojej ríši, aby si potom v príjemnom tieni kráľovských záhrad vypočul jeho správy. Calvinov Marco Polo rozpráva o mestách, predvádza ich gestami, mimikou, predmetmi prinášanými z ciest... ale v podstate rozpráva len o jedinom meste, o rodných Benátkach. Je však fascinujúce koľko tvárí im cestovateľ, diplomat a posol vie dať.

Kúpiť za 14,40 €

Podobný obsah

Opäť uvidíme Neviditeľné mestá

Knižné ochutnávky

Opäť uvidíme Neviditeľné mestá

Nestarnúca a už dlhšiu dobu nedostupná kniha Itala Calvina Neviditeľné mestá príde opäť do kníhkupectiev vďaka edičnej činnosti vydavateľstva Artforum. Calvinov Marco Polo rozpráva cestopisné príbehy plné fantázie veľkému Kublaj chánovi. Sú prepletené ženskými menami a obrazotvornosťou. Neviditeľné mestá ožívajú v preklade Stanislava Valla, v neviditeľných ilustráciách Daniely Olejníkovej a rafinovanej grafickej úprave Pala Bálika.

Mestá za viditeľným horizontom

Recenzie

Mestá za viditeľným horizontom

Diana Mašlejová o jednej z najkrajších kníh minulého roka: pokiaľ chceme uchopiť a pochopiť knihu talianskeho spisovateľa Itala Calvina, musíme sa ponoriť hlbšie, zasnívať sa, zabudnúť na reálne kontúry a nechať sa unášať prúdom naznačeného. Neviditeľné mestá sú totiž skutočne neviditeľné a ich opisu nezodpovedajú nijaké geografické súradnice. Napriek tomu sa v nich dá nájsť život, akýsi esprit tajomna a fascinujúcej vône diaľok. Nádherné výtvarné a grafické spracovanie knihy iba podčiarkuje počiatok cesty do neznáma. Ilustrácie oceňovanej Daniely Olejníkovej sa čitateľovi odkrývajú až po otvorení, lepšie povedané, po odomknutí jednotlivých miest.

Egypťan Sinuhe

Recenzie

Egypťan Sinuhe

Historický román je svojím spôsobom veľmi výlučná literárna forma. Pokiaľ má byť spracovaný naozaj poctivo, kladie na tvorcu nemalé nároky. V prvom rade si vyžaduje presnú znalosť popisovaného historického obdobia, bez ktorej docieliť autenticitu je, pochopiteľne, nemožné. Nemôže chýbať chytľavý príbeh, či rovno viacero spletitých príbehov, zaľudnený čo najpestrejšou zmesou charakterových typov, plasticky interpretujúcich historickú každodennosť i veľké zlomové historické udalosti. Všetko z tohto, a ešte podstatne viac, vo svojej tvorbe ponúka zrejme absolútny imperátor na poli historického románu – Mika Waltari.