Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Neexistuje něco, jako model samotář

Tohle spisovatel a publicista Aleš Palán umí skvěle. Najde si objekt svého zájmu a vyzpovídá ho. Jeho rozhovory se šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině jsou od začátku března mezi nejprodávanějšími knihami.

S knižními rozhovory začal s opatem Vítem Tajovským v roce 2001, pokračoval s bratry Reynkovými, literárním historikem Jaroslavem Medem, bratry Floriánovými, Jaro Křivohlavým, Kateřinou Šedou, Miloněm Čepelkou. A to nejsou zdaleka všichni. Vždycky ho přitahovali lidé duchovní, ale museli mít nějakou jiskru navíc. Statečnost, originalitu, nevšednost, humor. V poslední knize je zpovídaných hnedle osm. Osm šumavským samotářů, kteří se z různých důvodů rozhodli žít v extrémní samotě. Z původního záměru udělat časopisecký rozhovor s jedním z nich, básníkem a meteorologem Romanem Szpukem, vznikla kniha, která má skoro 400 stran. Jak autor říká: co mělo být hotové za odpoledne, trvalo nakonec dva roky. K takovým lidem, kteří odešli do lesů, nebylo jednoduché se dostat. Nejen najít jejich obydlí, protože k mnohým nevede cesta a někteří ani z hlediska evidence obyvatel vlastně neexistují.

Být ale lidmi, kteří nechtějí být světem obtěžováni a raději postupují společenský půst, přijat jako někdo, komu jsou ochotni vypovídat svůj příběh a pocity, to chtělo právě Palánův naturel a jeho otevřenost. Jistě – existuje námitka, proč něčím, jako rozhovorem, otravovat ty, kteří chtěli ostatní zmizet. Proč dělat publicitu jejich potřebě být bez publika. Zatímco Palán věděl, proč o nich chce psát, počítají třeba oni s tím, že až si o nich zájemci přečtou, budou je třeba chtít najít a z putování za novodobými poustevníky se stane atrakce nejbližšího léta? Jenže všichni s publikováním souhlasili a z těch rozhovorů je dokonce cítit, jakoby na někoho, jako je Palán, celý dosavadní život čekali. Zájem o vlastní osobu a možnost vyprávět o životě, bylo tedy i pro ně samotné minimálně zajímavé. A tak vyprávěly – kromě drsně otevřeného Romana Szpuka - také dvě ženy, z nichž jedna je bývalá hipísačka a punkerka, která našla svůj život u zvířat, a druhá bývalá podnikatelka ve zdravé výživě, která se našla v rozpadávající se chalupě, kde se stará o koně a má blízko k přírodě tak, jak o tom vždycky snila. Dvojčata Ondřej a František Klišíkové jsou dva desperáti, kteří se v životě podpírají a mají pravdivých i vymyšlených historek na hodně večerů. Tony, bývalý feťák, dnes ve své samotě abstinuje od všech jedů a tráví čas hlavně čtením. Ruda, který se v osamění stará o své tělo a pevnou víru ve zkaženost moderního světa. Jáchym Kaplan zase přijal šumavský ukryt jako sanatorium pro svůj komplikovaný životní příběh. A konečně pan Sedláček, doyen místních samotářů, který žije se samotou už pěkných pár desetiletí a vypráví rád příběhy s pohraničníky a se ženami. Nejde přehlédnout, jak přirozeně s nimi Palán rozhovory vede, jak zůstává nepředpojatý. Neexistuje něco, jako model samotář. Každý je jiný. Ano, opakuje se samota, život s minimem, svoboda v prostoru, vykoupená dobrovolným nepohodlím, minimálně závislost na druhých. V zimě je to kruté a někdy přijdou splíny a bolesti fyzické nebo ty z duše. Odloučenost od lidí otvírá člověka zevnitř. Je to vidět i na portrétech a snímcích okolí od Jana Šibíka, které nádherně vypravenou knihou provázejí.

hlavní foto: Jan Šibík

Zobraziť diskusiu (0)

Raději zešílet v divočině

Raději zešílet v divočině

Aleš Palán

Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy.

Kúpiť za 18,27 €

Podobný obsah

Parabible – přiblížení nebo vzdálení?

Recenzie

Parabible – přiblížení nebo vzdálení?

S Biblí jsou dlouhodobě potíže. Pořád nějaké potíže. A vždycky byly. Inu, když zadefinujete nějaké texty jako svaté, jinak to asi ani nejde. Bible prostě není obyčejná kniha. Ona to vůbec není kniha, ale svého druhu knihovna. Starý zákon, Nový zákon, případně deuterokanonické knihy.

Colm Tóibín:  Šialený, zlý, nebezpečný: Wildov, Yeatsov a Joyceov otec

Správy

Colm Tóibín: Šialený, zlý, nebezpečný: Wildov, Yeatsov a Joyceov otec

Írskeho spisovateľa Colma Tóibína vždy fascinovala téma bremena rodiny a rodinných vzťahov. Vidíme to v jeho románoch, poviedkach, a esejistike. Je to najmä túžba jeho literárnych hrdinov začať od nuly, nanovo, odísť alebo nenápadne sa vymaniťz jarma všednosti a každodennej rutinyľudského života. Prekĺznuť spod rodičovskej tyranie a citového vydierania a vyhnúť sa mlčanlivým výčitkám tých najbližších.

Vrkoč

Recenzie

Vrkoč

Debut ako hrom. Román Vrkoč od Laetitie Colombaniovej zabodoval na všetkých frontoch. Len vo Francúzsku sa z neho predalo cez tristo tisíc výtlačkov. Pozbieral niekoľko cien, bude preložený do mnohých jazykov a na dôvažok by mal byť čoskoro hotový aj jeho filmový prepis. Tomu sa povie štart ako z rozprávky, lepší veru ťažko vymyslieť. Samozrejme, komerčný úspech kvalitu priamo nezaručuje, čo však v tomto prípade naozaj neplatí.