Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Existuje pravicová a levicová literatura? Jsme národy knihoven? Mají hezčí spisovatelé větší šance?

Tři krátké fejetony z světa knih. Meziknihami vás totiž napadají různé věci. A hodně slov nejen přečtete, ale i vyslechnete. Můžete si pak třeba vést takový osobní zápisník o nejrůznějších tématech spojených s psaním, čtením a dalšími věcmi kolem napsaného.

Těžko si představit někoho, kdo vstupuje do knihkupectví s cílem koupit si nějakou levicovou nebo pravicovou literaturu. Tohle hrubozrnné politické dělení 99,9 % čtenářů při nákupu knih nepovažuje za důležité. Doufejme, že to zůstane normal i v době, která začíná být dost speciál! Pochopitelně, že se v knihkupectví najdou knihy filozofické a politologické, které mají blíž buď k Marxovi, nebo k Thatcherové. Ale u literatury naštěstí čtenáři ocení víc žánrovou poctivost, jazykovou sílu, osobní autorskou odvahu a kompetenci, jistou originalitu a nalezení tématu. On se totiž skutečný spisovatel do těch pravo-levých chlívků nikdy nevejde. Jakékoliv ideologické psaní není pro literaturu dobrá výchozí pozice. Spisovatel má být hledač, pátrač, může si dovolit ironii a sarkasmus, může kopat za pokrok nebo se snažit pokrok brzdit. Má dokonce jedinečnou příležitost oslovovat čtenáře s vážnými společenskými problémy, konfrontovat ho s nimi. Čtenář literatury ale nemá být vláčen nějakým politickým školením, plakátovými situacemi a jazykem. Ani v dobré víře, aby pomohl dobré věci. Možná hlavně ne v dobré víře, protože historie nás učí, že takové knihy bývají nejhorší. Řekněme si to napříč politickým spektrem – je lepší číst autory dobré než pitomé. A ti dobří, ti sice nežijí ve vzduchoprázdnu, ale zároveň se nenechají pěnou dní vyvolávat k tabuli. Doba blbne na kvadrát. To ale neznamená, že by měla zjankovatět i literatura.

……………….

Češi jsou na čele světového žebříčku v různých věcech. Tak třeba vypijeme nejvíc sudů piva na hlavu. Furt na hlavu i slušně kouříme a taky hulíme. Zdá se, že konzumace drog nám jde skvěle. Taky ale kupodivu hodně čteme, v přepočtu na člověka vydáváme skoro nejvíc knih na světě a máme jednu z nejlepších sítí veřejných knihoven na planetě. Tedy – mohli bychom si skoro všechny knih přečíst jen vypůjčené (legitka do knihovny na rok přijde na 200 až 300 Kč – to je průměrná cena jedné knihy v knihkupectví). Jenže Češi jsou proslulí tím, že vždycky bývali jedni z největších budovatelů domácích knihoven. Podle průzkumu mají Češi větší domácí knihovny než Němci či Poláci. Více než dvě třetiny jich mají doma nad padesát svazků. V Německu či Polsku je takových majitelů knihoven přibližně polovina tamní populace. Dobrá, tak jsme tedy národ knihoven. Ale – je to vlastně někde prakticky vidět? Jsme lepší lidé, občané, rodiče? Upřímně – žádná sláva. Takže jsme jen něco jako knižní syslové, zvyklí z období nacistické a komunistické nesvobody hromadit v soukromí knihy, které mohou být každou chvíli na nějakém indexu nebo už na něm jsou? Dost možná, že tahle speciální záliba u generace 21. století skončí. Ale byla by to škoda. Nejen, že z takových syslů mívají velký prospěch ti, co knihy prodávají, ale je také příjemné u knihoven na návštěvě postát a prohlížet si. Pravda, že při stěhování někdy Čechům nejde do hlavy, kolik banánovek dokážou soukromou knihovnou naplnit.

…………………

Je to jedno, jak autor/autorka knihy vypadá nebo ne? Že tyhle povrchy ke knihám vůbec nepatří? A to byste se divili, že freude freude platí i v knižním světě. A jak! Takovej fešněj pan spisovatel v nejlepších letech dovede čtenářky (a také některé čtenáře) pořádně rozfajrovat. Znám jich několik, a mají reálné problémy s harašením ze stran svých ženských obdivovatelek, někteří z nich byli dokonce vystaveni stalkingu (nemístnému otravování). Jistě, každému imponuje tělesně něco jiného, ale snad se shodneme, že jisté krasavecké rysy jsou zobecnitelné a jejich majitelé se objekty touhy stávají nejčastěji. Začal jsem muži, protože ženských čtenářek je, jak ze statistiky víme, většina a dostaly v naší sondě galantně přednost. Ale ženské autorky s pohlednou tváří a zajímavými křivkami mají také svá trápení. Někteří čtenáři za nimi běhají jako pejsci, i když se to snaží většinou neuměle maskovat. Jenže sympatie často vzniká víc prvosignálně, než bychom si v knižním světě četbou kultivovaných chtěli připustit. Není tajemstvím, že mnohá knižní nakladatelství vydají raději knihu pohledné a atraktivní autorce. Důvodem nemusejí být ani tak osobní preference (upřednostnění touhy pářit se před kvalitou textu vám jen tak někdo nepřizná), ale třeba silně pragmatické důvody knižní propagace. Copak u nás, u nás je to všechno spíš takové to domácí žvýkání, ale ve světě, kde se i kolem knih dokážou roztočit velké peníze, se dobrá spisovatelská imidž sakra počítá. Čím líp budeš vypadat, tím hůř můžeš psát? Ale, ale – bacha na ta klišé ze všech stran!

Zobraziť diskusiu (0)

Podobný obsah

Fedor Gál 70

Správy

Fedor Gál 70

Fedor Gál je pro mě jedním z lidí, kteří symbolizují moderní svobodné Slovensko. Navíc - jsem obdivovatel jeho přímé řeči.

Dva dojímavé príbehy

Správy

Dva dojímavé príbehy

Niekedy otvorím knihu a cítim, že teraz je ten správny čas, kedy si ju musím prečítať. Nedávno som prečítal 2 knihy, ktoré majú niečo spoločné. Hlavným hrdinom týchto kníh je muž, ktorému zomrela manželka a on sa nevie s jej stratou vyrovnať. A keďže život bez milovanej ženy pre týchto mužov nemá zmysel, hľadajú spôsob, ako ho ukončiť.

Zbrane Kornela Földváriho

Správy

Zbrane Kornela Földváriho

„No nie je ten život zlomyseľné prasa, ktoré sa vyžíva v detinských schválnostiach a dobre sa zabáva na našich reakciách?“ Napísal raz Kornel Földvári svoje milovanej sestre Irene Lifkovej. Roky jej spolu so svojou ženou Naďou písal každý týždeň jeden dva listy, písal ich na stroji a posielal poštou do Trenčína.