Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Co bylo Opus bonum a kdo byl opat - chuligán Anastáz Opasek?

Od ledna 2020 vydává Argo web měsíčník o knihách z nakladatelství. Únorové číslo je tematicky věnováno českých argo autorům. Tedy například i Petru Placákovi, kterému vyšla začátkem roku kniha Křesťanský zápas o českou věc. Připomíná exilové společenství Opus bonum, které se po roce 1972 vytvořilo kolem benediktinského opata Anastáze Opaska.

Ve své knize se věnujete aktivitám československého katolického exilu ve Spolkové republice Německo v období let 1972–1989. Historie československého poúnorového a posrpnového exilu není ještě v české historiografii příliš systematicky zpracována, vaše práce je v tomto směru jednou z prvních vlaštovek. Co vás přivedlo k tématu činnosti katolického exilu v Německu a zejména opata Anastáze Opaska?

Jeho současnost. Laické katolické organizaci Opus bonum v čele s opatem Opaskem se podařilo zlomit „kletbu“ české malosti a „dobré dílo“ nabídla jako otevřenou platformu k diskusi pro všechny ideové proudy exilu, které měly společný zájem: obnovu Československa jako suverénní demokratické země přináležející k evropskému Západu. Opasek a spol. chápali, že základem společnosti je ochota bavit se mezi sebou, ne štěkat na sebe přes ploty, ve kterých se lidé mentálně uzavírají. Dnes je to s rozdělováním společnosti různými demagogy a populisty a s vytvářením názorových bublin na sociálních sítích znovu nanejvýš aktuální.

Z jakých archivních materiálů jste vycházel?

Při psaní knihy jsem se opíral především o Opaskův osobní archiv, který je uložen v Památníku národního písemnictví. Tento neobyčejně činorodý břevnovský opat vedl od počátku svého působení v exilu po roce 1968 rozsáhlou korespondenci, přičemž si ze všech dopisů, psaných na stroji, ponechával kopii. Pak jsem měl k ruce fondy Opus bonum, které jsou uloženy jednak v archivu Československého dokumentačního střediska, které působilo v 80. letech v exilu na schwarzenberském zámku v Scheinfeldu v Bavorsku a nyní je součástí Archivu Národního musea, a jednak v Gruntorádově knihovně samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti. Taky jsem strávil nějaký čas v archivu nadace Ackermann-Gemeinde, partnerské organizace Opus bonum, který je uložen v Arcidiecézním archivu v Mnichově.

Pořizoval jste si i rozhovory s pamětníky? Jaké množství těchto záznamů máte a plánujete je dále využít?

Materiálů mám na tři další knihy včetně rozhovorů s účastníky sympozií, které Opus bonum v exilu pořádalo, i když hlavní postavy OB byly v době, kdy jsem na knize začal pracovat, bohužel už po smrti. K tématu se určitě ještě vrátím.

Myslíte, že pro katolíky v exilu byla příslušnost ke katolické církvi výhodou? Vpluli do jejích struktur, byla jim organizační i finanční záštitou?

Na jednu stranu ano, na druhou ne. Zakladatelé Opus bonum od počátku nalezli podporu u sudetoněmeckých katolíků a u německých církevních kruhů. Tato pomoc trvala po celou dobu existence Opus bonum v exilu a patří mezi ty nejsvětlejší stránky česko-(sudeto)německých dějin. Na druhou stranu Opus bonum muselo především na začátku překonávat jistou averzi ze strany českých exilových církevních struktur, které dost nepochopitelně viděly v OB konkurenci.

Směřování spolku Opus bonum prošlo poměrně bouřlivým vývojem. Proběhl zde zásadní střet ohledně náplně činnosti spolku. o co šlo? Hrály ve střetu větší roli názorové rozdíly, nebo osobní animozity? Jaká byla ve sporu role opata Opaska?

Těch střetů byla v přecitlivělém prostředí exilu celá řada. V knize, která je vystavěna jako příběh, v němž jeho aktéři překonávají různé překážky, než dospějí ke „šťastnému konci“, se jim dost obšírně věnuji. Nesvár v exilovém prostředí navíc podporovala z Prahy i komunistická rozvědka, ať už vypouštěním různých dezinformací nebo právě popichováním různých animozit pomocí agentů, které StB v exilovém prostředí nasazovala. Opasek se přiklonil k těm, kteří viděli Opus bonum jako celoexilovou platformu napříč názorovými skupinami. Postava opata Opaska byla pro existenci a fungování Opus bonum zcela zásadní.

Co bylo největším přínosem Opus bonum pro československý exil i domácí disidentskou scénu?

Opus bonum se podařilo to, co se nepodařilo nikomu před tím – sjednotit lidi nejrůznějších ideových proudů ke společné „československé akci“: například „pravicové jestřáby“ Pavla Tigrida a Jaroslava Pecháčka s reformními komunisty z roku 1968 Jiřím Pelikánem a Zdeňkem Mlynářem, evangelického pastora Svatopluka Karáska s jezuitou Petrem Kolářem, konzervativního filosofa a germanistu Rio Preisnera s levicově liberálním filosofem Erazimem Kohákem nebo představitele undergroundu Miroslava „Skaláka“ Skalického s knížetem Karlem Schwarzenbergem, otcem polistopadového ministra zahraničí. Soustředili se kolem Opus bonum, aby udrželi československou otázku v povědomí západní veřejnosti, podporovali českou kulturu, utlačovanou církev a lidi pronásledované pro své názory v Československu i v celém východním bloku.

Jak to, že se Opaskovi podařilo dát dohromady tak různorodé lidi?

Byl to člověk bezpředsudečný, ke všem neobyčejně otevřený a měl velké charisma. V tom se shodují všichni, kdo s ním přišli do styku.

Právě Opaskova tolerance k různorodým názorům mě překvapila.

I když byl Opasek věrným synem církve a svého řádu benediktinů, tak nebyl církevník, ale křesťan – žil s Ježíšem Kristem, za kterým přicházeli lidé z okraje společnosti, zatímco elity, rádoby zbožní farizejové, se od něj odvraceli. Opaska v tomto ohledu bezpochyby „vyškolilo“ jedenáct let, která strávil v nejtěžších komunistických žalářích spolu s těžkými kriminálníky. Nahlédl člověka, a především sám sebe, ze všech možných úhlů. Když jeden zbožný farizej denuncoval u exilových církevních kruhů Tigrida, který s Opaskem úzce spolupracoval, jako mezinárodního šarlatána a pornografa, který ve Svědectví uveřejňuje texty, jako bylo Pelcovo ...a bude hůř, Opasek to rázně odmítl a za Tigrida se jednoznačně postavil. Po listopadu 1989 se ukázalo, že onen farizej byl agent StB. To ovšem Opasek nevěděl.

Kniha končí oslavou milénia břevnovského kláštera v roce 1993. Z popisu oslav je patrné vaše citové zaujetí. máte k Břevnovu nějaký specifický vztah?

Ano, vyrůstal jsem tam.

rozhovor pro Moje Argo vedla redaktorka knihy Petra Švehlová

Petr Placák (* Praha, 1964), spisovatel, publicista, historik. V 90. letech vystudoval dějiny na FF UK. Před listopadem 1989, kdy pracoval jako uklízeč, topič, čerpač nebo lesní dělník, publikoval řadu článků v samizdatových či exilových časopisech. V l. 1981 až 1986 hrál s undergroundovou kapelou The Plastic People of the Universe. Na jaře roku 1988 založil opoziční skupinu České děti, která proklamovala obnovu Českého království a organizovala protirežimní demonstrace. Po listopadu působil v Českém deníku a v Lidových novinách. V současné době je šéfredaktorem kulturně-společenské revue Babylon. Kromě řady článků a studií, publikovaných v politickém, kulturním a odborném tisku dosud vydal: novelu Medorek (1990) a 1997; poému Tichá modlitba (1994); sbírku básní Obrovský zasněžený hřbitov (1995); povídky Cestou za dobrodružstvím (2001); knihu rozhovorů se šestnácti undergroundovými básníky Kádrový dotazník (2001), historickou práci Svatováclavské milénium – Češi, Němci a Slováci v roce 1929 (2001), knižní esej Fízl (2007), knižní rozhovor s nakladatelem L. Horáčkem Přece tady nebudeme sedět na sucho (2015), sbírku básní Humoresky (2015), historický esej Gottwaldovo Československo jako fašistický stát (2015). V roce 1997 připravil k vydání paměti svého otce Bedřicha Placáka, Paměti lékaře (1998).

Zobraziť diskusiu (0)

Křesťanský zápas o českou věc

Křesťanský zápas o českou věc

Petr Placák

V malé obci Franken se stalo něco, co bylo do té doby nemyslitelné. V neděli v místním kostele se ve výroční den komunistického puče v únoru 1948 odehrála zcela neuvěřitelná věc: kostel byl plný českých exulantů ze všech koutů západní Evropy i z Ameriky.

Kúpiť za 14,63 €

Podobný obsah

Satori v Trenčíne. Rozhovor s Lukášom Cabalom

Recenzie

Satori v Trenčíne. Rozhovor s Lukášom Cabalom

Satori v Trenčíne je magická kniha. Ponúka príbeh, ktorý naoko pôsobí autenticky, mestsky. Obsahuje človeka v jeho prirodzenom rytme. Podstatnou zložkou je ale náhoda s ponukou príležitosti. V tomto prípade z toho vznikol príbeh o obyčajnom slovenskom meste v neobyčajnej dobe. V rozhovore s Lukášom Cabalom sa pýtam na detaily príbehu.

O Červeném trpaslíku s Robem Grantem

Správy

O Červeném trpaslíku s Robem Grantem

Rob Grant byl vypečenou polovičkou scenáristické a spisovatelské dvojice, která vytvořila Červeného trpaslíka, a dále spoluautorem úspěšných románů ze stejného prostředí. V psaní už bez Douga Naylora pokračuje dál. V poslední době se s Andrewem Marshallem na rozhlasové stanici BBC Radio 4 věnují komediálnímu sci-fi seriálu The Quanderhorn Xperimentations o geniálním, nicméně potřeštěném vynálezci. Rozhovor s autorem vedl Martin Šust z nakladatelství Argo.

Na konci června vyjde biografie Jana Nováka o "českém" životě a díle Milana Kundery

Správy

Na konci června vyjde biografie Jana Nováka o "českém" životě a díle Milana Kundery

Skoro 900 stran knihy, která vychází pochopitelně bez jakékoliv spolupráce se světoznámým spisovatelem, už před vydáním vlní hladinu české literární debaty. Kulturní redaktor Respektu Jan Vivar udělal novinářsky nejlogičtější krok: zeptal se na knihu Jana Nováka, který je momentálně v Berlíně a podle svých slov tam ještě do srpna bude. Přinášíme ukázku z rozhovoru.